Jeden svět poprvé - Kašmír
12. března
2009 21:10
V rámci festivalu Jeden svět byl dnes uveden americký dokumentární film s názvem Projekt Kašmír.
Dvě Američanky, muslimka původem z pakistánské části a hinduistka z části indické, se spolu vydávají zkoumat problém soužití Indů a Pakistánců na tomto horkém území.
Obě ženy, spíše jako dvě turistky, než dokumentaristky se na své cestě setkávají s pracovníkem jedné humanitární organizace a na základě telefonických rad místního průvodce projíždějí okolí Šrínagaru ve snaze nalézt odpověď na otázku problému soužití obou etnik.
Autorky si ukously bohužel příliš velké sousto. Kašmírský problém je hluboký a jeho zárodky se začaly formovat již v polovině minulého století. Takto složitý problém nelze osvětlit natož zodpovědět povrchními rozhovory s místními lidmi. Jediné tak, co dokument přináší, jsou osobní emotivní prožitky jedné Indky, novinářky, která se v Kašmíru narodila a byla nucena odejít a po letech se vrací na místo, kde vyrůstala.
Snahy autorek o návštěvu utečeneckého tábora, ve kterém žijí desetitisíce Indů uprchlých z Kašmíru vyznívá na prázdno a působí velmi bizarně, stejně tak mnoho dalších podobných akcí, kterými se snaží diváka zaujmout. Celý film tak působí velmi amatérským dojmem cestopisu dvou turistek, které se vydaly na dobrodružnou dovolenou a zmateně a bezcílně pobíhají sem tam a přitom se utápí v místních reáliích. Již tvrzení na samém počátku filmu, že člověk kašmírský konflikt nepochopí na základě čtení knih, studia materiálů ale pouze osobním kontaktem dává tušit, že zhlédnutím filmu divák mnoho nezíská. Dramaturgie je velice plochá a film navíc v druhé polovině působí velmi zmateným dojmem nastavované kaše. Ani textem distributora avizovaná „strhující příroda“ se nekoná, jediné přírodní záběry jsou z projíždky turisticky notoricky známého šrínagarského jezera. Přitom právě magickou přírodu mohli tvůrkyně použít v kontrastu ke konfliktu jako prostředek působící k hlubšímu zamyšlení.
Ale abych na dokumentu nehledal jen ty špatné věci, v jistém slova smyslu může posloužit dobré věci. A to tím, že se vůbec na plátna našich kin dostal film, který divákovi sděluje, že v Kašmíru existuje zásadní konflikt s náboženskými kořeny, díky kterému trpěly statisíce lidí a tento problém je třeba jej řešit, aby nadále netrpěly generace budoucí.
43. Vary
6.7.2008 18:52
Nadějné překvapení slovenské kinematografie – film Poločas rozpadu (Half-Life)
Nečekaný úspěch dnes slavil na mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech režisér Vlado Fischer svojí mezinárodní premiérou filmu Poločas rozpadu. Zcela zaplněný „malý“ sál hotelu Thermal shlédl po delší době první skvělý slovenský film. Příběh líčí životní situaci padesátiletého úspěšného a flegmatického bratislavského podnikatele, který dostane životní příležitost ozvláštnit svůj život a začít žít naplno. Jeho příležitost má podobu mladičké studentky fotografie Mii (slovenská shooting star 2007 Táňa Pauhofová), shodou okolností dcery přítele ze studií, do které se vášnivě zamiluje. Mia jeho lásku opětuje a jejich city vzplanou v divoké vášni. Zatímco Mia zažívá tyto pocity ve svém životě běžně, pro Viktora (Ján Kroner) je to po dlouhé době první silně emocionální zážitek v jinak oploštělém životě plném obchodní činnosti ve společnosti bezdětné depresivní manželky, její zapšklé matky (Iva Janžurová), nudné milenky a arménské emigrantky.
Příběh, původně divadelní hra, nyní přepracovaná do filmového scénáře, zaplétá do příběhu Viktora neustále nové postavy. Až by se dalo říci, že jich je daleko více, než bývá ve filmu obvyklé. Počet postav je na úkor hloubky, do které je film dokáže popsat a analyzovat. Asi nejlépe je charakterově vylíčena postava Mii, která žije v bytě u svých rodičů. Chodí s napůl pomateným kytaristou hrající goth metal, který ji neustále děsí a posléze vydírá odjištěným granátem. Mia revoltou vnitřně reaguje na nezájem svých rodičů, u nichž nenalézá podporu a pochopení. Čirou náhodou se seznámí s Viktorem, který ji vytáhne z Dunaje, kde se málem utopí při jednom ze svých pokusů vyfotit sama sebe v řece se svázanýma rukama. Viktor, sám materiálně zabezpečený, se o Miu postará, dodá jí jistotu, umožní jí v klidu umělecky tvořit a zpracovat ročníkovou práci, koupí jí počítač a nechá jí bydlet v jednom ze svých bytů. Mia se do něj vášnivě zamiluje a Viktor, nedbaje na své závazky, nedbaje na svou manželku, práci, známé, kteří jej potřebují, se věnuje jen Mie. Věnuje se pouze jí, jako slepý se necitlivě chová ke své manželce a známým, kteří jej postupně opustí. Manželka se odstěhuje a Viktorovi se hroutí celý jeho původní svět, ale on se tomu nebrání. Je upnutý jen na jediné – Miu. Láska, jež rychle vzplála i rychle vyhasíná a Mia se rozhodne odletět do Spojených států. S Viktorem se naposledy setká a jejich setkání má tragický konec, i přes to že se do sebe opět zamilují, díky jejímu předchozímu žárlivému milenci s granátem… Katarzí filmu je obraz Viktora, venčícího psa, který mu po Mie zůstal, jedinou věc, kterou si ze svého „starého“ života nechal. Uvědomil si, že v životě existuje důležitá hodnota, důležitější než cokoliv jiného, a to pocit vnitřního naplnění, docílení smyslu života, který mu na chvíli dala Mia. Viktor se lehce vzdal společnosti, ve které byl obklopen lidmi, kteří sami měli vnitřní problémy, kterým nebylo možné pomoci, neboť se nedokázali vyrovnat sami se sebou. Obchodní partnerka byla čistě orientovaná na peníze a rozešla se kvůli nim i s Viktorem, sexem posedlý, netaktní a oplzlý přítel ze studií, arménská emigrantka, žijící si ve svém světě problémů.
Film je skvěle režírovaný, plný excelentních hereckých výkonů, z nichž nejpovedenější byla role Viktora a Mii. Excelentní byla kamera, která dokázala zachytit Bratislavu v moderním „hi-tech“ světle, architekt svými interiéry také velice dopomohl k celkovému modernímu vyznění filmu. Střihově by se dala filmu vytknout především poslední scéna, ve které Mia běží naproti granátu, která je velice špatně sestříhaná, a proto se v ní divák může mírně ztrácet. Zvukově se film slovenským mistrům zvuku také příliš nevyvedl, především práce s hudbou je mnohokrát v nefunkčním rozporu s dramaturgií obrazové složky. Celkově film ale mile překvapil. Podobné svěží a moderní dílo ze Slovenska jsme již dlouhou dobu netrpělivě očekávali. Doufejme, že jednání s českým distributorem dopadnou dobře a i vy budete mít možnost v blízké době film vidět v některým z českých kin.
Febiofest
5.4.2008, 11:50
Sláva vítezům, čest poraženým. Hlavní cena největšího letošního pražského filmového festivalu odputovala do Estonska. Febiofest 2008 skončil.
Přivezl na Smíchov opět několik desítek skvěle vybraných snímků, letos pod taktovkou nového festivalového dramaturga. Již k tradičně skvělým sekcím patřilo Kino severu, kde byly zařazeny klasické filmy jako Kärlekshistoria nebo Kitchen Stories, které nezůstávající na povrchu a nejsou lacinou podívanou. Ovšem opravdu každý typ diváka si letos přišel na své. Zařazeny byly nejnovější trháky, nový film Bena Afflecka například. Subjektivně nejlepším filmem byla kanadská Doba temna (The Age of Ignorance), poslední díl trilogie hledící do velmi blízké budoucnosti oploštělé od emocí, plné egoismu a falešné honby za úspěchem, ve které člověk přestává být sám sebou a tím že žije, se degraduje pouze na splnění společenského úkolu. 2 dny v Paříži rozesmály v pátek večer jeden z největších sálů multikina. Vtipná komedie o francouzsko-americkém páru plná nadsázky a humoru těžila z rozdílných povah a hodnotových žebříčků Ameriky a Francie.
Po takto skvělém zahájení letošní filmové sezóny se už jen můžeme nedočkavě těšit na 4. července, kdy začíná filmový festival Karlovy Vary!
Kongo
12.3.2008 21:05
Jedním z nejzajímavějších dokumentů na festivalu o lidských právech Jeden svět byl snímek americké režisérky Lisy Jacksonové Kongo: hluboké ticho, mj. oceněný speciální cenou poroty na letošním Sundance. Velice citlivě zpracovaný materiál, sestavený ze sugestivních výpovědí konžských žen, které byly mučeny a znásilněny vojáky, bojujícími v občanské válce zuřící v zemi již od roku 1997. Příběhy, nad nimiž na jednu stranu tuhne krev v žilách a na druhou stranu se vaří nenávistí k těm, kteří se takto mohou chovat k lidem. Primář místní konžské nemocnice, pomáhajícím zraněným ženám, se pozastavuje nad neuvěřitelnou krutostí vojáků, kteří ani v sebemenším nelitují svých činů a nedokáží projevit sebemenší soucit s lidskou bytostí.
Trailer a popis: http://www.ceskatelevize.cz/specialy/jedensvet2008/trailery/12662