Mars
26.5.2008 8:55
Dnes krátce po půlnoci úspěšně přistála na Marsu kosmická sonda Phoenix. Přistávací modul se dotkl povrchu červené planety přesně v 1:53 dnešního dne. V přímém přenosu z řídícího středuska NASA bylo nejnapínavější částí samotné sedmiminutové čekání na signál, že sonda dosedla v pořádku. Díky obrovské vzdálenosti mezi Zemí a Marsem trvalo signálu dalších více než deset minut než dorazil k Zemi. Několik předchozích sond, včetně té evropské, bylo ztraceno, neboť pravděpodobně shořely právě při sestupu.
Vědci vybrali k přistání oblast o velikosti České republiky poblíž severní polární čepičky. Existuje velká pravděpodobnost, že sonda objeví vodu. Je k tomu vybavená malou radlicí pro sběr půdy a laboratoří pro optické (mikroskopické), fyzikální (tepelné) a chemické (reakce s vodou) zkoumání vzorků. Dále je sonda vybavená meteorologickou stanicí, kamerou a dokonce i mikrofonem. Příštích několik týdnů, případně měsíců bude pro vědce z celého světa velmi přínosných.
Na Marsu přistane v určitý okamžik sonda, ovšem my ve stejný okamžik nemáme tušení, co se stalo, neboť než se informace dostane časoprostorem až k nám, uplyne více než 10 minut. I kdybychom se dívali na povrch Marsu obrovským dalekohledem, viděli bychom jak sonda letí atmosférou. Ale ona by už v ten okamžik dávno bezpečně seděla na marsovské zemi. Už bychom nedokázali ovlivnit její let, i když bychom jej právě viděli. Viděli bychom jenom jeho jakýsi záznam, ve skutečnosti by v ten moment sonda byla buď bezpečně na povrchu Marsu, nebo již dávno zničená atmosférou při sestupu.
K daleko větším časovým paradoxům takto dochází u hvězd. Pohledem na večerní oblohu nevidíme věci, které ve skutečnosti v tento okamžik existují, vidíme to, co existovalo před milióny a miliardami let. Mnoho hvězd, které stále na obloze vidíme, ve skutečnosti na svém místě již neexistuje. Vzhledem k různé vzdálenosti hvězd od Země je pohled na oblohu stejný, jako pohled na mapu světa poskládanou z desítek různých historických i současných map, od antiky až dodnes. Stále bychom na takové mapě viděli města, která dnes již ve skutečnosti neexistují. Stále bychom viděli Pompeje, Tróju, Kartágo, … Pohled na noční oblohu je jako pohled do historické knížky, kde se přeházely stránky.